Problematikou funkčnosti drenážních systémů na zemědělské půdě se mnoho let zabývá doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc. z VUMOP Praha.
Drenáží je v ČR odvodněno 25% zemědělských pozemků (1,1 milionu hektarů). Podobný podíl meliorací má například Německo, Polsko a další Evropské státy. Na každém hektaru odvodnění je 667 až 1000 trubek v hloubce 1 metr. Pokud bychom chtěli meliorace odstranit, jednalo by se o náklad kolem 300.000,- Kč/ha.
Ucpávání vyústění drenáží nebo zasypávání drenážních šachtic vede k naplnění celého potrubí vodou a k vývěru vody na povrch, což vede k zamokření pouze částí pozemku. Ucpaný drén se postupně zanáší sedimenty a zamokřené místo se zvětšuje. Znemožňuje zemědělské využití půdy a snižuje její cenu pro majitele. Zároveň ohrožuje i půdu dalších majitelů, kteří mají své pozemky na takto „upravené“ větvi drenážního systému.
Co se stane po odstranění drenážního systému:
– zvýšení vlhkosti půdy,
– zlepšení tepelné bilance území snížením přehřívání povrchu půdy,
– snížení retenčního potenciálu pro přívalové srážky současně se zvýšením dlouhodobé akumulace vody v povodí,
– snížení infiltrační schopnosti povrchu půdy a zvýšení podílu povrchového odtoku s důsledky na vodní erozi (zejména v zimním a jarním období),
– zvýšení úrovně hladiny podzemní vody první zvodně (zóny nasycení),
– zvýšení intenzity filtrace vod do nižších zvodní (hydrogeologický aspekt),
– zvýšení podílu evapotranspirace s projevy na mikroklima území,
– zvýšení rozmanitosti vodních režimů povodí s dopady na zvýšení biodiverzity (zejména např. s podporou existence cenných mokřadních společenstev),
– snížení složky hypodermického (podpovrchového) odtoku, který významně ovlivňuje/urychluje existence drenáží,
– snížení stability svážných území či jednotlivých svahů,
– zvýšení stupně podmáčení v blízkosti situovaných staveb pozemního a dopravního stavitelství, případně vodních staveb; zvýšením vztlaku na stavební objekty,
– zvýšení intenzity anaerobních procesů v půdě a vytvářením glejových půdních horizontů s destrukcí sorpčního komplexu,
– tvorba kyselého humusu a rašelinění organické hmoty, snížení procesů mineralizace organické hmoty v půdě,
– zvýšení denitrifikace půdní a podzemní vody (redukce dusičnanů na oxidy dusíku a vzdušný dusík),
– snížení intenzity vyplavování dalších nutrientů (fosforu, uhlíku a draslíku) z půd,
– změna poměru produkčních a mimoprodukčních funkcí území směrem k posílení ekologických hodnot území,
– snížení tržní ceny pozemku s ohledem na nižší zemědělsko-produkční potenciál.
V 70. – 90. letech 20. Století se začaly navrhovat drenážní stavby s regulací odtoku a řízením úrovně hladiny podzemní vody. Pokud se hladina cíleně udržovala v hloubkách 60-100 cm pod terénem (v závislosti na půdním druhu), kapilární zdvih byl schopen realizovat závlahu kořenového balu pěstovaných plodin a současně bylo možné akumulovat vodu v půdních pórech (ty větší, gravitační, fungují analogicky jako vodní nádrže – v tomto případě však pod povrchem a neomezují provoz na pozemku). To umožňuje zkrátit období sucha až o několik desítek dní. Tak, jak hladina klesala odčerpáváním vody kořeny, měly rostliny čas se nedostatku srážek lépe přizpůsobit. Následná srážka, pokud pronikla až ke hladině, ji pouze zvýšila a drenáží nic stále neodtékalo.
Tři základní typy drenážních systémů: tradiční jedno-funkční drenáž; drenáž s regulovaným odtokem (využívá pouze „vlastní“ zdroje vody, zejména tedy srážky); regulační drenáž (zdrojem vody je buď vodní nádrž, nebo vodní tok).
Zdroje informací:
Článek ZDE
Zdroje informací k funkci a úpravám melioračních systémů ZDE